Švýcarské Alpy se psem

Vysoké, strmé štíty hor, průzračné potůčky, oslové a liduprázdné kamenité cestičky. Takové jsou švýcarské Alpy v blízkosti Matterhornu.

Švýcarsko je oproti sousednímu Rakousku dražší, ale zato bez turistů. Malá vesnička Evolène nás přivítá svými typickými roubenými domečky obrostlými květinami a malým kempem s pár turisty, mezi nimiž naše parta vypadá nejbujněji. Především jakmile večer vytáhneme kytaru a pustíme se do zpěvu. Pro tiché Švýcary něco, na co se musejí jít podívat zblízka.

Člověk v našem kempu Evolène stojí na den 5.20 euro, pes stojí na jeden den 2.30, stejně jako auto. Psi nikomu nevadí a nejsou tu příliš často vidět v horách, stejně jako jejich majitelé. Alpy jsou rozsáhlé a ne tak přeturistované, a tak můžu hafana pustit na volno bez obav. Jen ve vysokých místech můžete najít ceduli, že teď musíte vzít psa na vodítko, aby nenarušil zdejší faunu.

Lac de Dix

Pokud do Evolène a okolí zavítáte, rozhodně navštivte přehradu Lac de Dix s mléčně bílou vodou. Amy ji poctila tím, že se do ní šla vykoupat, i když nikdo netušil, jestli se to vůbec smí. Raději pokračujeme tunelem skrz horu a na druhé straně jezera začneme stoupat do hor až k Cabane de Prafleuri (2662 m). Společnost nám dělají pouze průzračné potůčky, volně se pasoucí oslové a svišťové, pokřikující na sebe mezi skalami.

Druhý den navštívíme městečko Zinal, z něhož opět stoupáme do hor, a nevraživě pozorujeme ostatní turisty, stojící v řadě na lanovku. My to vystoupáme pěšky, cedíme mezi zuby a funíme do kopce. Jedině moje labradorka Amy z toho má radost, užívá si běhání mezi námi, ačkoli strakatým kravám okolo nás se velkým obloukem vyhýbá. Jen dlouhosrsté ovce jí nevadí, možná proto, že vypadají podobně jako maďarský pes puli. Největší zábavu máme na občasných polích sněhu, kde se můžeme koulovat. Nakonec cesty, kde už nebyl ani sníh, ani potůčky, Amy našla bláto a s radostí se v něm vyválela. Jediné, co mě utěšovalo bylo, že se mohla takhle vykoupat v kravských lejnech, která nám během cesty dělala společnost.

Matterhorn a Sion

Následujícího rána nesměřujeme k horám, ale do města Sion, kde navštívíme podzemní jeskyně na lodičkách, kam pustí bez problému i psa. Poté již míříme k hradu Sionu, dominantě celého kantonu. Následuje prohlídka kostelů a uliček, lemovaných malými domky, než z horka města unikáme opět do hor.

Krásný výhled také skýtá 4478 metrů vysoký Matterhorn, jeden z nejkrásnějších vrcholků, a také sedmá nejvyšší hora Alp. Sice jsme nešlapali na vrchol – kvůli bezpečnosti, je tu totiž hrozba sesuvů půdy. I tak je cesta z městečka Zermatt k Matterhornu zpestřená lávkou nad řekou, vodní nádrží a chatami připomínajícími chaloupku na kuří nožce z Mrazíka. Samozřejmě je třeba být vždy připraven na změnu počasí, za jeden den jsme tak měli krásně teplo, poté déšť, a nakonec duhu.

Bella Tola

Nejnáročnější výstup byla Bella Tola. Abychom se k ní dostali blíž, podlehli jsme a zaplatili si zubačku (podobnou té na Petříně, akorát tato byla strmější a delší). Pro psa jsem měla náhubek, ale ani to nebylo třeba, dokonce nás se psy nahoru cestovalo více. Nahoře se ochladilo, Amy se snažila vykoupat v každé strouze, a pod vrcholem nás čekaly zbytky sněhu a záchytná chata. Je zde zvykem, že prázdná chata slouží cestovatelům, pokud by se zhoršilo počasí. Naštěstí nás na Bella Tole čekal úžasný výhled a zdolaných 3025 m.

Psi ve Švýcarsku jsou obecně vítaní, smí na lanovky a mohou běhat na volno po horách, pokud vyloženě nevidíte ceduli s tím, že pes musí kvůli ochraně zvířectva na vodítko. Alpy na hranici Švýcarska a Itálie jsou podle mého názoru jedny z nejkrásnějších hor Evropy, a přitom na jejich zdolání jsou třeba jen dobré boty a čtyři zdravé tlapky.