Rumunské hory se psem aneb puťák se psem a 25 kg na zádech



Letos nejedeme autem do kempu, ale plánujeme puťák, oznámili mi kluci z naší party, a tak mi nez- bylo než souhlasit. V životě jsem na žádném puťáku nebyla a blá- hově jsem si myslela, že se vej- du do patnácti kil na zádech a že lístek na vlak bude skoro zadar- mo. Trasa se zdála jednoduchá, okolo sedmi kilometrů denně. To je pro sraby, brblala jsem si a jezdila prstem po trase z rumunské Lupeni k jezeru Bucura a od- tamtud do Ohaby.

Lístek na vlak do Simerie mě bez lůžka stál tam i zpátky dva tisíce. A moji fenku Amy taky! Při placení mě polévalo horko a říkala jsem si, jestli neměli lidé pravdu, co se psem v Rumunsku? Na každém internetovém portálu se totiž dočtete, že v Rumunsku je nebezpečno, že tam pobíhají di- vocí psi a že do této země radši než psa petardy — na odhánění vlků a medvědů.

Za noční cestu vlaky si průvodčí ani nevšimli, že mám psa, a vsadila bych se, že vůbec netuší, co jsem jim pořád strkala pod nos. Až při zpáteční cestě mě jeden průvodčí upozornil, že kdybych si koupila lístek pro psa u něj a ne mezinárodní, stál by o polovinu méně. V Simerii letím vyven- čit po 7 hodinách chudáka fenku a poprvé se setkávám s rumunskými hafany. Většina se jich jen toulá, volně pobíhá, vypadají podvyživeně a zablešeně. Není divu, že se Rumuni psů bojí a nikde je nechtějí. Na vodítku potkávám ve měs- tě jen jednoho, ostatní jsou bezprizorní a bázliví. Nemají pána, natož obojek. Nesnaží se na mě a Amy útočit, spíše nám uhýbají z cesty. Celá Simerie na mě působí jako ti psi, prostoupená bídou a nelehkým životem.

Jak jsme pochopili podstatu špíny

Se psem ve vlaku tu vypadám jako blázen, jedna stará paní zvědavě nakukuje skrz sklo a nejde jí na rozum, proč cestuju se psem. V Lupeni je nej- lepší sehnat mikrobus, který stojí kdekoli, kde lidé mávnou, a připlatit, pokud potřebujete dál, než je jeho trasa. Za pár korun nás vzal přes celé město až k horám. Na autě byl zákaz psů, ale u nás problém neměl.

Stoupat a... zase stoupat!

Poté nezbylo než si nandat batoh na záda, pustit Amy z vodítka a vydat se na dlouhou dobu stále vzhůru. První noc jsme spali u lesa, jelikož jsme ani nedošli ke vstupu do Retezatu.

Pridaj medzi obľúbené na profil
Zobraziť celý článok



Uvod
Uvod
Uvod
Uvod
Uvod